Miluju dopisy. Mám na knihovně skříňku, moc pěknou, dřevěnou. A v ní, dopisy. Plnou skříňku dopisů a každý jeden z nich je mi drahý. Jsou mi drahé i teď, po té době a nemyslím si, že některý z nich budu chtít kdy vyhodit. To se přeci dopisům nedělá, že ne?
Dopisy, ručně psané inkoustem vpíjejícím se do papíru a vytvářejícím nezaměnitelné linie, které jeden dopis od druhého odlišují stejně, jako nás odlišují otisky prstů. Osobité a osobní, stejně jako ten, kdo vynaložil svůj čas a myšlenky na to, že nám jej napsal. Když už někomu píšete dopis, opravdový dopis, je to vždy speciální osoba. Taková, pro kterou vám za to stojí odhalit svoji duši na papíře.
Zkusím si tedy ještě jeden dopis. Sedím nad bílou plochou, kurzor bliká a já najednou nevím, jak začít. Možná mi chybí pero a papír… Jako bych znovu seděla a psala ten první. Ten první, který začal tu příjemnou, napínavou, dobrodružnou a leckdy pěkně stresující (díky, Česká pošto) zábavu dopisování.
Tedy, nádech, výdech … dopis:
Tobě,
Vzpomínám zas na ty chvíle rozechvělé
stojící u schránky, v chodbě potemnělé
A rukou nejistou, a s dechem zatnutým
otvírám schránu, snad s dopisem zasutým.
Budu mít štěstí či přijde dnes zklamání?
Co lepší je, než dopisu tvého vyndání?
Hladové prsty bělostnou obálku stisknou,
a rty na tvůj rukopis polibek vtisknou.
A ještě na schodech, v běhu, v pološeru
Trhám tu nevinnost, zvědavost nepřeperu.
Odhalím očím stránky, rukou tvou psané
přitisknu na modré řádky své žhavé dlaně
Laskám se s písmeny, mazlím ta slova
Bříška mých prstů, hladí je znova
To první přečtení je tak plné vášně
Směju se, usmívám, cítím se zvláštně
Chvíli se zamyslím, zas do čtení se dám
podruhé, potřetí, v hlavě již odpověď mám
V posteli v dece, inkoustem papír dobývám
slova a písmena ve věty obratně ohýbám
Píšu a píšu, nic už mě nedrží zpátky
Ty víš, že neskončím jen pouhými pár řádky
Naposled pročíst, kapičku parfému na okraj
Vím, že ho miluješ, s tou vůní si pohraj
Zalepit obálku, nadepsat, olíznout známku
Odnést ho na poštu jak do kouzelného zámku
A pak jen čekat a doufat, že dorazí včas
A že já budu moc u schránky těšit se zas.
(Kdysi) Tvá Modrá
Dívka v modrém / The Girl in a Blue 