Už od začátku mi bylo jasné, že tato výzva nebude jednoduchá. Přepsat pohádku podle svého, jakoukoliv. Hned mi při tom vytahnuly na mysl Pohádky naruby od Roalda Dahla a strašně moc bych chtěla mít talent jako on. Talent umět ta krásně fantazírovat a přetvářet si příběh podle svého. Třeba se mi povede se alespoň vzdáleně přiblížit. Teď už jen vybrat pohádku a …. pustit fantazii.
O Červené Karkulce
Jen červenou nosí
a babičku má ráda.
Jednou rodiče ji prosí,
když chytla je záda,
zda babičce dárek dá,
protože sami nemohou.
Jak dobrý nápad se to zdá,
Že vyrazí s ranní oblohou.
Šla vesele městem i lesem.
Tu zastavila na louce.
Natrhala květinu s vřesem,
když přiběhl vlk, řvouce:
„Kampak, malé děvčáto?
Kam jdeš tak sama?“
„K babičce jenom na krátko
Je to tak osamělá dáma.„
„Kdepak bydlí tvá babička?
Kde jen má svůj dům?“
„Tam jak je místní chemička
a vedle se vaří rum.“
Vlk zamumlal a kamsi utekl.
Karkulka se zase sbalila.
A bábovka, co táta upekl,
vůní vanilky ji celou zalila.
Vyrazila zase na cestu,
vesele do kroku si zpívala,
když dorazila na podestu
Domu, kde tak často bývala.
„Babičko, babi, už jsem tady!
Nemám klíče. Otervři, prosím.
Dáme si bábovku, už šilhám hlady.
Víš, tu dobrou, jinou nenosím.“
V chaloupce zvuky zazněly.
Šramot zní divně z pod dveří.
Zámky cinkají jako činely
a někdo tam tiše láteří.
Babička konečně odemkla.
Přivítala hned vnučku svou.
Rukama pevně ji obemkla.
Obě se k sobě tváří lnou.
Tu všimla si dívka nepořádku
a krvavého nože z ocele
Nakonec mrtvé tělo vlka v řádku,
ležící hned vedle postele.
Karkulka na chvíli ztratila řeč,
když viděla mrtvého vlka.
Pak opustila ji ta němá křeč:
„Babičko, co se to stalo?
Tys toho vlka zabila?“
„Chápu, že tě to tak vzalo,
Co kdyby ses trochu napila?“
Podává Karkulce panáka slivky
a hladí ji něžně po tváři.
Zaplul alkohol do milé dívky
za chvíli ji očička rozzáří.
Tak končí příběh Karkulky,
babičky a vlka samotáře
Stačil nůž, a žádné kulky
ten taky břicho rozpáře.
Dívka v modrém / The Girl in a Blue 